“Člověku, který si násilím nebo lstí přisvojí plodiny, kuřata, vepře nebo koně jiných lidí, se říká zloděj nebo lupič. Oč spíše se musí tímto jménem označovat ten, kdo se násilím nebo lstí zmocní půdy někoho jiného!
Ten, kdo zabije člověka, je vrah; někdo, kdo zabije sto lidí, je stokrát vrah. Nuže, dobyvačný princ je vrah, jakmile nechá někoho zabít. A přece až příliš často se nechává tento vrah obdivovat a nalézá obdivovatele. Jaká zkaženost mravů!
Či stává se snad zlo dobrem, když je prováděno v nekonečném znásobení?
To by bylo tak, jako by nekonečně opakované násobení černého bodu dalo bílou plochu… Každé dobývání je zločin na základě faktu, že je proti právu, ať si to politikové bez přesvědčení vykládají jakkoliv. Je třeba mluvit o špatných následcích takové mravní zkázy? Předčasná a násilná smrt mnoha lidí, bída a všemožné utrpení těch, kdo přežijí zničení zásob a bohatství své země, vydírání, aby se uhradily válečné náklady. A to všechno proto, že si nějaký princ řekl: Já, já chci být slaven jako dobyvatel! Já, já chci zvětšit svou oblast!”
Ten, kdo zabije člověka, je vrah; někdo, kdo zabije sto lidí, je stokrát vrah. Nuže, dobyvačný princ je vrah, jakmile nechá někoho zabít. A přece až příliš často se nechává tento vrah obdivovat a nalézá obdivovatele. Jaká zkaženost mravů!
Či stává se snad zlo dobrem, když je prováděno v nekonečném znásobení?
To by bylo tak, jako by nekonečně opakované násobení černého bodu dalo bílou plochu… Každé dobývání je zločin na základě faktu, že je proti právu, ať si to politikové bez přesvědčení vykládají jakkoliv. Je třeba mluvit o špatných následcích takové mravní zkázy? Předčasná a násilná smrt mnoha lidí, bída a všemožné utrpení těch, kdo přežijí zničení zásob a bohatství své země, vydírání, aby se uhradily válečné náklady. A to všechno proto, že si nějaký princ řekl: Já, já chci být slaven jako dobyvatel! Já, já chci zvětšit svou oblast!”
Toto napsal čínský filozof Mei-Tseu [Mocius, Mo-c', Mozi] více než pět set let před narozením Kristovým; a my se můžeme zamýšlet nad tím, jak málo se za těch dva tisíce pět set let změnil běh lidských věcí – a jak stejný zůstává odpor moudrých a ušlechtilých duchů ke krutému bláznovství dějin.
Karel Čapek, LN, 9. 3. 1938
Žádné komentáře:
Okomentovat