Naarden

Nechci křivdit tomu pěknému starému městečku, jež dřímá ve svých starých hradbách; ale myslím, že přijde-li sem turista, přichází navštívit spíš hrob a památku našeho Komenského než cokoliv jiného. Naardenští si také náležitě váží vestigií velkého exulanta, byť se svého času zuby nehty bránili tomu, aby klid jeho kostí byl porušen vykopáním a vědeckým vyšetřením jeho pozůstatků. Dalo to dost práce, než se přísní naardenští kalvíni smířili s otevřením hrobů v bývalém valonském kostelíku. Ten kostelík byl kdysi součástí naardenských kasáren; byla v něm patrně krejčovna, neboť podnes tam jsou na stěnách připíchnuty obrázky ze starých módních listů a nakresleni tužkou frajeři vojáci. V jednom koutě je otevřený hrobeček, obestlaný věnci; tam tedy je ta dubová truhlice s kostmi starého, vysokého muže, sehnutého revmatismem páteře. Podle všech dokumentů jsou to skutečně kosti Jana Amose Komenského; učený amsterodamský archeolog prof. Kleiweg de Zwaan, který asistoval profesoru Matiegkovi při exhumaci, mne ujistil, že při všech vědeckých kautelách není pochyby o autentičnosti Komenského pozůstatků. Ta otázka by tedy byla vyřízena; ale Naarden má pro nás otázek víc.

První otázka je, jak upravit ten bývalý valonský kostelík. Vlastně to už není ani tak otázka jak, nýbrž otázka, kdy už. Holandská vláda darovala kostelík vládě československé – přesněji řečeno, postoupila nám jej do nájmu na 99 let. Je rozhodnuto budovu restaurovat a rozšířit na mauzoleum. To vše je pěkné; ale přítomný stav budovy je, upřímně řečeno, tak nedůstojný, že by nesloužilo ke cti naší vládě, kdyby se velmi brzo nezačalo s pietní úpravou. Jsme to dlužni sobě i holandským ctitelům Komenského.

Druhá otázka, kterou bychom se měli obírat, je Komenského muzeum v Naardenu. Je to malé muzeíčko, dva pokoje s dřevěným holandským stropem, pár vitrín s listinami, pár skříní s knižními comeniany (jak chatrné, jak málo reprezentativní jsou ty edice!), pár sádrových modelů a fotografií, jedno číslo českých novin s článkem o Komenském a to je celkem vše; a přece do toho méně než skromného muzea přichází rok co rok na tři tisíce lidí. Tři tisíce návštěvníků, to už je muzeum žijící; to už by stálo za to ukázat lépe, kdo to Comenius byl. To je další dluh, který splatit jsme povinni především my. I tady jsou připraveny projekty, jak rozšířit muzeum o další místnosti; ale mělo by se už myslet i na to, čím je bohatě a názorně naplnit. 

Foto: Ondřej Žváček
Pamětní deska na budově muzea Jana Amose Komenského v Naardenu

Jen si představte, co všechno by vlastně mělo být zastoupeno v muzeu Comeniově: patří tam muzeum pedagogie; měl by se tam znázornit vývoj mateřských škol, dějiny názorného vyučování od Komenského až po naše dny. Měla by tam být expozice církve českobratrské – až po ty Moravian Brethren našich dnů a všech zeměpásů. Neměly by tam chybět dokumenty o vzniku svobodného zednářství; nebo vývoj univerzálního vzdělání od pansofie po moderní encyklopedie; nebo vývoj zeměpisné kartografie. Patří tam jazykověda i hvězdářství. Nebylo by třeba přímo exponátů dokumentárních, jako spíše názorných, které by ukázaly, jak ideály Comeniovy žily v dějinách a žijí podnes, za co vše je i dnešek povinen díkem a vzpomínkou tomu podivnému, mystickému a modernímu učiteli národů, jednomu z nejúrodnějších duchů Evropy. To vše není věc Naardenských, nýbrž naše. V osobnosti a díle Komenského je až nadbytek toho, co by z malého muzea v Naardenu mohlo učinit jedno z velikých poutních míst vzdělaných lidí. Ten kousek československé půdy uprostřed naardenských bažin stojí tisíckrát za to, abychom jej vybudovali s pietou i pýchou; neboť tam se můžeme právem hlásit o svůj veliký podíl na vývoji evropské osvěty a intelektuálního řádu světa.

Karel Čapek, LN, 18. 7. 1931

Pozn.: Muzeum J. A. Komenského v Naardenu