V tuto chvíli nevíme dopodrobna, co se událo tisíce mil daleko od nás, v Japonsku; nedošla dosud přesná čísla mrtvých a nevíme, naskočí-li ještě o tisíce nebo statisíce. Přijímáme cifry a jména, a stěží dovedeme pochopit, že ty cifry a jména znamenají lidi, kulturu, národ. Seizmograf, který je v nás, zaznamenává otřes velmi, velmi daleký; a nic víc?
Když roku 1755 sesul se Lisabon zemětřesením, pocítila tento otřes celá evropská vzdělanost; procitla z pohodlného optimismu a zachvěla se tváří v tvář neznámé hrůze bytí; otázky, jež klade člověk sobě a společnosti, byly náhle položeny prudčeji a naléhavěji; a člověk osmnáctého století položil otázku Bohu: Jsi-li, jak můžeš dopustit tolik zla?
Otřes, jenž roztříštil Tokio a zaplavil Jokohamu, zapálil Fukagawu a Sendžu a Jokosuku, rozbil Asakusu, rozmetal Kandu a Gotembu a Setagaju, vyhladil Hakone a pohltil Enošimu, není tak daleko od nás, jak povídají tato cizokrajná jména; je blízko, je na dosah našich srdcí a snad, snad i na dosah pomocné ruky; ale rozhodně dosti blízko, aby otřásl naším mozkem a probudil jej z letargie. Člověk dvacátého století nepoloží tváří v tvář této hrůze otázku Bohu, zda je, či není; ale položí otázku lidstvu, zda je, či není; a to je otázka, jež teď, a zvláště teď po světové válce, je hroznější a osudnější, než kdy byla jaká otázka po Bohu. Není to otázka humanity, nýbrž civilizace.
“Křižník ten a ten vyplul do Jokohamy, aby se tam účastnil zachraňovacích prací.” Je to dobře; ale kdyby všechny křižníky světa vypluly k Jokohamě plnou parou svých obrovitých kotlů, nestačilo by to a nebylo by tím učiněno dosti svědomí světa; kdyby všechny vlády světa poslaly sbírky a kondolence, telegramy a léky, není to dosti; kdyby zvonily všechny umíráčky a všechny vlajky světa byly spuštěny dopolou stěžně, je to málo a nic.
Zahynulo pět nebo šest set tisíc lidí zasutím, ohněm či vodou; zbořena jsou města jemné kultury a neúnavné práce; snad je to málo po strašlivé katastrofě světové války, a je to nadto tak daleko; a postihlo to národ jiné barvy, jemuž nerozumíme a s nímž prakticky nemáme málem co činit. Ach ne, není to daleko; ve chvíli, kdy se zachvěla země v Japonsku, netřásla se půda pod nohama cizího národa; to praskala a třásla se naše planeta. Bambusové trámy a krovy se neřítily na rodiny žlutých a usměvavých lidiček, nýbrž na hlavy lidstva. Bylo by hrozné a cynické, kdyby této vlně v kůře zemské neodpověděla jediná vlna lidských srdcí na celém světě: vlna solidarity.
Naše soustrast by byla pokryteckou sentimentalitou, kdyby nebyla provázena jasným a zrovna oslepujícím vědomím, že my, všichni lidé a národy země, jsme jedno, nazvěte to, jak chcete: rodina, bratří, sousedé nebo bližní. My i Němci i Francouzové, my bílí a černí, odění a nazí, my od pólu a my od rovníka, my lidé, spolulidé, spoludělníci této praskající, ohnivé a chvějící se planety.
Uhodilo daleko od nás; ale je to tragický široký blesk za šera, v jehož záři musíme náhle jinak, docela jinak zahlédnout vztah od člověka k člověku, od národa k národu a od pevniny k pevnině. Je možno, že po tomto strašném zablesknutí se něco ve světě nezmění a neočistí? Je možno, že tato vteřina, jež nás vyděsila, v nás nenechá prudké a vytřeštěné vědomí, že se nám bleskově zjevily širší, bezhraničné obzory, o jakých jsme už ani nevěděli?
Lidé, slyšte, stalo se na obzoru velké neštěstí: je nutno podniknout sbírku. Ale ne sbírku haléřů a milosrdenství. Je nutno sesbírati v lidstvu vše, co pojí nás, veškeré děti této chvějící se nebeské koule: solidaritu, bratrství, prosté a jasné vědomí jednoty všech se všemi; je nutno sbírati kapitál vlídné a neohraničené společné práce nás pozemských lidí, abychom snad podávajíce si ruce – ukuli pevnější řetěz kolem naší společné, nepodmaněné a praskající planety. Tento blesk v mučivém šeru dnešní civilizace by zaplál a uhodil nadarmo, kdyby jeho šílená záře nevrhla tragické a poplašné světlo nejen na naše bratry z Dalekého východu, ale na naše bratry v kterémkoliv zeměpisném směru.
Karel Čapek, LN, 6. 9. 1923
❤ https://www.clovekvtisni.cz/ ❤ https://www.lekari-bez-hranic.cz/ ❤ https://adra.cz/ ❤
Žádné komentáře:
Okomentovat