Když už je zima

Básníci starší školy nás občas ujišťovali, že Zima je kouzelník, že tvoří ledové paláce, kouzlí třpytné šperky jíní a podobně. Něco na tom je; přesto myslím bychom se příliš nebránili, kdyby těch zimních kouzel bylo drobet méně nebo kdyby aspoň netrvala tak dlouho. Ale když už zima je a nedá se proti tomu nic dělat, lze dotyčnou Zimu aspoň do jisté míry pěstovat a napomáhat jejím výše řečeným kouzlům. Je k tomu zapotřebí mít kousek vlastní zahrady; ještě lepší by ovšem bylo mít svou vlastní velehoru se stoletými lesními velikány, jejichž mohutné větve by se schylovaly pod tíží sněhu, a tak dále; ale svou velehoru a své stoleté lesní velikány může pěstovat málokdo. Stačí nám malá zahrádka.

Zdroj: Fotobanka Pixabay

Dále velmi se pro pěstování zimy osvědčují takzvané vždyzeleny. Hladký a lesklý list cesmíny si udělá z jíní jen takovou lemovku, bílou a klikatou konturu; listy mahónie a pěnišníků jsou jinovatkou jako pocukrovány a vypadají jako bílé a duchové lupení z nějaké jiné planety; každý vytrvalý list přijímá jíní jinak, takže věru je nač se dívat.

Ale chcete-li mít v zimě na zahrádce ještě něco pro podívanou, postavte si tam budku pro krmení ptáčků. To se vám toho sletí (ovšem když nezapomenete nasypat zobu), že vaše zahrádka bude plná života v holomraze, jíní a sněhu; ale to už je jiná kapitola.

Karel Čapek, Světozor, 12. 2. 1931