Ale teď to musí jít!

Zdroj: Fotobanka Pixabay

Toto rozhodnutí je odvážné a krásné. Je to pravidelné rozhodnutí novoroční, neboť na Silvestra jsme udělali bilanci a zjistili jsme, že to jaksi nešlo. To 'my' v novinách vypadá velmi nebezpečně. Budiž tedy konstatováno, že tentokrát se zde mluví jménem všech lidí, jménem celého světa, který musí být poslední den v roce veselý, aby potlačil druhý extrém nálady, hluboký smutek nad přehledem minulého roku. Člověk si říká, že byl nedbalý, nepozorný, nehodný, líný a velmi kouřil a málo pracoval, a vzpomíná, jak si umiňoval ledacos a ledajak, a jak si přál a jak chtěl, a je to jako v mlze, nebo ve vodě, nemá to pořádného obrysu, ale je to výčitka hloupá, taková, která končí smutným konstatováním – nešlo to. A letošní rok, který za pár dní se změní v rok loňský, se ukazuje jako rok krajně nemožný, rok, kdy člověk třeba mnoho chtěl, ale málo měl a málo mohl, a nakonec je tu Silvestr, který má ráz dne odpočinku. Je to sobota, i když je v pondělí, a po něm přijde den líný, neděle, i když je úterý – Nový rok. Silvestr byl deskou na knize, do které jste napsali bilanci.

Deskou na knížce rozpočtu je Nový rok. Nevidíš pořádně do toho ani do toho. A říkáš-li si to každý rok, i letos na konci zase si řekneš – ne, nešlo to jaksi. A stejně jako jindy i letos prohlásíš – ale teď to musí jít! To bude na Nový rok. A druhého ledna shledáš, že to nejde, že ten další rok bude stejný jako jiné. Nikdy to nepůjde, nikdy nebudeš spokojen. Vždycky buď rozpočet překročíš, nebo nevyčerpáš. A obojí je škoda. Rovnováhy není. Ostatně kdyby i byla, nebyl bys spokojen. Neboť i spokojený se mrzí pro jednu věc: Je nespokojen, že je spokojen. Což jest filozofie každého Nového roku.

Karel Čapek, Národní práce, 27. 12. 1928