Sirky

Stane se člověku, který nikterak nechce podpálit shnilý krov buržoazní společnosti ani roznítit požár revoluce, nýbrž hodlá si jen zapálit retko nebo lulku, že si koupí v takové té prkenné budce sirky; teprve po chvíli shledá, že na vinětě škatulky je zkřížené kladivo a srp a k tomu nápis Práci čest. I dovtípí se člověk, že toto jsou sirky komunistické a že mu v kapse jaksi doutná oheň třídní revoluce. A podruhé si koupí člověk sirky u některé jiné budky (řekněme na Vinohradském rynku) a shledá, že za svůj šesták dostal škatulku s písmenami NOF, takže, abychom tak řekli, zastrkuje do kapsy fašistickou jiskru, jež má vyhodit do povětří židy, zednáře, Hrad a humanistickou pakáž. Kupodivu oboje ty sirky chytají stejně, smrdí stejně a mají stejný oheň; z obou patrně plyne nějaký obolus do pokladen, se kterými náš cigaretu, lulku nebo viržinko si zapalující občan nemá a nehodlá mít nic společného.

Tu tedy tento občan upozorňuje politické strany, aby se postaraly, aby na škatulkách sirek byl patřičný politicky výběr. Jakpak k tomu přijde, aby si musel zapalovat buržoazní viržinku komunistickou sirkou nebo proletářskou športku sirkou fašistickou? 

Doufejme, že věci se vyvinou takto:

Občan: Dejte mi škatulku sirek.

Trafikant: Prosím, přejete si kramářovský, nebo agrárnický sirčičky?

Občan: Ale dejte mně živnostenský. Nebo počkejte, máte nějaký opoziční? Tak třeba ty slovanský sociální sirky.

– Ale to se rozumí, že ty všecky sirky vyrábí a bude vyrábět jedna továrna!

Karel Čapek, LN, 29. 11. 1927