Útržky III

Už staří Římané

Diskutujeme o výhodách klasického vzdělání; dobrá, diskutovat lze o všem, zejména o věcech, které jsou “mimo diskusi”. Nic není tak mimo diskusi jako výhody klasického vzdělání; jeho největší výhodou je, že nám při každé příležitosti dovoluje říci: Už staří Římané… dělali to a to.

Nedávno jsme četli v novinách (nebylo to zrovna v Lidových?), že “už staří Římané vařili pivo” a říkali mu prý cerevisia; za půl roku se snad dočteme objevu, že už staří Římané pivo také pili. Přednáší se o chovu králíků; klasicky vzdělaný řečník vás ujistí půlhodinným historickým úvodem, že “už staří Římané znali králíky”. 

Tlačí vás kuří oko? “Už staří Římané trpěli kuřími oky.”

Jste snad, promiňte, v okamžité tísni? “Už staří Římané znali dělání dluhů.” 

Máte škytavku? “Už staří Římané znali škytavku.” 

Chtěl byste si zakouřit a nemáte náhodou co? “Už staří Římané kouřili…”

Dost, dost už příkladů; nechci vás nuditi – Cože? Už staří Římané se prý nudili!

Diskutujeme o výhodách klasického vzdělání. Dobrá; už staří Římané zajisté diskutovali o výhodách klasického vzdělání.

Pevné zásady

Pevné zásady jsou určité věty, které ustavičně opakujete, aniž byste se za to styděli. 

Je k tomu třeba: 

a) jisté paměti nebo aspoň cviku; 

b) jisté zapomnětlivosti, která vás zbaví nepříjemného pocitu, že jste tutéž větu říkali témuž člověku už včera, předevčírem a tak dále; 

c) jisté obratnosti nalézti v hovoru co možná nevhodnou příležitost k udání věty zvolené za pevnou zásadu; 

d) konečně moudrého omezení co do počtu pevných zásad; neboť je-li jich víc než tři, nutně si navzájem odporují.

Vy však, mladý větroplachu, který máte příliš mnoho nápadů, než abyste se opakoval, a příliš málo sebeúcty, než aby vám stálo za to pamatovat si, co jste už jednou řekl, vy nejste a nemůžete být mužem pevných zásad.

Politická nutnost

Politická nutnost se říká věcem, které nejsou jaksi docela v pořádku, ale o kterých to nechceme říci. Je špatným vysvědčením pro politiku, že se jí užívá jako omluvy. “Morální nutnost” nikdy nic neomlouvá a “matematická nutnost” nezakrývá žádnou mezeru v důvodnosti; jen “politická nutnost” má asi takový přízvuk, jako bychom řekli: Je sice prašpatné, co děláme, ale děláme to na mou čest jen proto, že nedovedeme udělat nic lepšího.

Světové měřítko

Světové měřítko v domácí politice záleží ve vyšším poznání, že jinde to dělají také tak.

Nesnesitelný útisk nebo neudržitelné poměry

Nesnesitelný útisk nebo neudržitelné poměry se obyčejně říká věcem, které trvají velmi dlouho. Je to zvláštní. Buď tedy mají neudržitelné poměry zázračnou schopnost udržet se, nebo mají lidé zázračnou schopnost je snášet déle než kterékoliv jiné.

Počestné mravy

Počestné mravy mají svou zápornou protivu v nepočestných mravech. Jsou také počestné nemravy, ale ty asi nejsou v záporném poměru k počestnosti.

Predestinace 

Predestinace v církevní nauce znamená, že člověk má sice svobodnou vůli, ale že vždycky udělá to, co mu Bůh ve své nevystihlé moudrosti předem od věčnosti usoudil. Něco podobného je rezoluce: když se sejde politická strana, jedná, debatuje a soudí sice podle své svobodné vůle, ale nakonec vždycky dojde k rezoluci, kterou jí výkonný výbor ve své nevystihlé moudrosti předem usoudil.

Karel Čapek, LN, 21. 5. 1921