Červený kříž a stříbrný tisk

29 mužů a žen stojících v čele Čs. červeného kříže poslalo tisku prohlášení, jež by nemělo projít nepovšimnuto. Praví se v něm:

1. Výkonný výbor a všechny jeho poradní i dozorčí orgány konají nenáročně svěřenou práci a plně za ni odpovídají.
2. Za dobu desetileté činnosti Čs. červeného kříže byly čtyři defraudace úředních orgánů. Při celkovém vydání 145 milionů Kč činila prokázaná defraudovaná částka 49 153 Kč 32 h. Viníci byli ihned ze služeb propuštěni a učiněno trestní oznámení. – Z defraudované sumy uvedené bylo dosud zplaceno 17 591,39 Kč, zbytek je zčásti zaručen a dále se vymáhá.
3. Slečna dr. A. G. Masaryková nikdy neobdržela od Čs. červeného kříže ani haléře za svou činnost, ani žádné náhrady cestovní nebo reprezentační či podobně. Všechny výlohy své cesty do Paříže, do Švýcar a jinam si platí slečna dr. A. G. Masaryková ze svých soukromých příjmů. Čs. červený kříž nikdy na ně ničím nepřispěl.
4. Hlavní stan prohlašuje, že je si vědom, proč a kým jsou činěny útoky proti Čs. červenému kříži.

Ano, proč a kým; není třeba dále citovat. Tyto útoky byly činěny osobním orgánem bývalého ministra, bývalého náměstka předsedy vlády, bývalého poslance pana Jiřího Stříbrného. Proč byly činěny, to by mohl vysvětlit jenom jmenovaný pán; neboť nám je těžko pochopit, jaký slušný smysl mohou míti útoky proti instituci takového státního a sociálního významu, jako je Červený kříž. Je skutečně třeba zvláštních úmyslů, aby se budila nedůvěra právě k Červenému kříži.

Dále: Přečtěte si ještě jednou 3. paragraf prohlášení; odpověď na insinuace, že předsedkyně Červeného kříže užila peněz této humánní instituce pro sebe. Uvažte dobře, že celkem není možno metnout někomu ve tvář obvinění ještě strašnější a surovější. 

Každý muž by na urážku tak nesmírnou odpověděl poličkem; nuže, našel se list, orgán bývalého ministra, který takto uráží dámu. Ať by kdokoli byla, v žádné slušné společnosti by se nesmělo strpět, aby takto byla veřejně pohaněna. I kdyby to pravda byla, není dovoleno takovým způsobem porušit nejprostší pravidla slušnosti; ale je-li to nadto lež, tu je těžko najít slovo, kterým to nazvat, aniž bychom se tím nepostavili dobrovolně před tiskový senát. Nemůže se nám říci, že bychom cítili osobně s tiskem pana bývalého ministra Stříbrného; ale v tomto případě se za něj rdíme.

Karel Čapek, LN, 14. 11. 1928