Psanci

Tímto titulem míním nejutlačenější druh lidí, totiž kuřáky. Za to, že dodávají státu největší procento nejlepších vojanských sil, že platí daně přímé i nepřímé a udržují tabákovou režii a vyznačují se všemi ctnostmi správného muže, jsou vyobcováni z tramvají, nesmějí si zakouřit ani v nádražní čekárně a nyní mají být ještě utištěni i tím, že se omezuje počet kuřáckých kupé ve vlacích. 

Zdroj: Fotobanka Pixabay

Už samo rozdělení na kuřáky a nekuřáky je naprosto nespravedlivé; vleze-li kuřák do nekuřáckého kupé, je nucen, aby nekouřil; ale vleze-li nekuřák do oddělení pro kuřáky, není nucen, aby kouřil; což je očividná nerovnost. Nyní mají mít nekuřáci právě tolik míst jako kuřáci, ba dokonce i více, ačkoliv kuřáků je rozhodně větší počet, a nadto potřebují místo nejen pro sebe, nýbrž i pro svůj kouř. 

Když je zření k tomu, že takový nekuřák nesnáší kouř, mělo by být zření také k tomu, že i správný kuřák ledacos nesnáší, například malé děti, novomanžele, a zejména ženské (bez rozdílu pohlaví), dále lidi naříkající na průvan a jiné druhy abstinentů. Dále měla by být oddělená kupé pro pasažéry hovorné a pasažéry mlčenlivé; mne aspoň nikdy tak neotrávil kouř jako lidské řeči. Tedy aspoň jedno oddělení pro tiché! To by bylo daleko lidštější než celá ta sekatura nás kuřáků.

Karel Čapek, LN, 18. 7. 1923