Dobrá práce

Už z několika stran se uvažuje o tom, jak čelit chronické nezaměstnanosti tvořením pracovních kolon: místo tupého čekání na to, kdy se konečně kolo osudu obrátí, dát do prázdných rukou pracovní nástroje, dát lidem mzdu a jídlo, dát úkol k udělání, nu, a pak opravdu něco pořídit z těch rukou a nástrojů, co by tu zůstalo jako trvalý pomník doby, která byla těžká, ale nebyla hloupá a bezradná a dovedla i z nouze udělat ctnost. Hlavně tu jde o mladé lidi; poslyšte, necháme-li je vyrůst v zatracené víře, že jich není třeba k žádné rozumné práci, přijdou nám jednou příliš draho hmotně i společensky.

Zdroj: www.pixabay.cz

Říká se, že musíme myslet hospodářsky; nuže, jaké by to bylo hospodaření, kdybychom nehospodařili také s lidskými životy a pracovními silami! Kdekdo má plno řečí o hospodářských věcech; přitom žijeme v nesmyslném ekonomickém primitivismu, neboť necháváme ležet ladem hospodářskou hodnotu statisíců živých lidí. Tohle snad uzná každý; ale bude se ptát, kde vzít pro ty tisíce a statisíce práci a kde najít pro ni úhradu.

Píšu tento článek, aby se pokud možno nezapomínalo na jeden pracovní úkol pro tisíce lidí. Tomu úkolu se říká zalesňování; ale nemusí se myslet hned na celé lesy; jde také o hájky, o pár stromů na sterilní mezi, o aleje podle cest a vegetaci podél vod. Jde o to, aby všechny krajiny, kterým říkáme naše, byly protkány stromovím, kdekoliv je možno. Pravdaže myslím přitom i na tu krásu; mnoho krajů by jí trochu víc potřebovalo – při dnešním pohybu lidí mezi městem a venkovem není lhostejno, zda v kraji padá na lidi nuda a vyhýbají-li se jeho fádním cestám. Říká se, že naše vlast je krásná. Je, ale jsou v ní končiny tak opuštěné veškerou krásou, že je z toho člověku úzko; například – abych nešel daleko – celý široký okruh kolem Prahy. Postarat se o větší přitažlivost venkova je dnes také věc dobrého hospodaření.

Ale zalesňování znamená něco víc: znamená regulaci našeho klimatu. Čím bude míň lesů a stromů, tím aridnější budou naše kraje, tím méně bude srážek, tím sušší budou léta a zimy; až ještě regulací snížíme hladinu spodních vod, pak možná budeme úpěnlivě bubnovat na déšť jako afričtí černoši ve stepích. Starost o stromoví je starost o bonitu našeho podnebí; je do jisté míry v našich rukou, jaké jednou bude klima ve vlasti našich pravnuků. Proto jsem tomu řekl dobrá práce: byla by to péče o budoucnost naší národní půdy; svýma rukama bychom zdokonalili zemi nám svěřenou, aby byla věčně živá a požehnaná. Práce pro budoucnost, to už samo sebou znamená důvěřovat v tu budoucnost. Místo hladových zdí bychom stavěli živé háje a aleje; jednou by si lidé mohli říci, tuto staletou alej, tuto zelenou katedrálu postavili kdysi naši předkové v době nouze a starosti, aby ze své práce udělali dar budoucím.

Až se budou hledat úkoly pro tisíce rukou, bylo by promeškáním velké příležitosti, kdyby se dost a všude nepamatovalo na tuto dobrou práci.

Karel Čapek, LN, 18. 3. 1934