Člověk a daně

To už je jisté: je málo věcí tak nepříjemných jako platit daně. 

Myslím, že už staří Římané je platili velmi neradi; znám lidi, kteří by se nechali pro stát a národ čtvrtit, a kteří přesto ukrutně nadávají, když mají napsat svou berní fasi. I docela lehkomyslný člověk, který jinak vyhazuje peníze přímo z oken, projevuje neobyčejnou lakotu a špinavost, když má platit daně; znám lidi, kteří je raději vůbec nikdy neplatili, patrně aby si nezkazili kladný poměr k vlasti. Žádný účet neplatí člověk s takovou krajní nechutí jako daně; předně o účet od krejčího nemusí člověk žádat zvláštním přiznáním a za druhé lpí nejspíš na daních nějaká hrozná a stará kletba. Možná že anděl, který vyhnal Adama z ráje, byl od berního úřadu; od té doby mají berní referenti božské poslání, aby nám rok co rok připomněli, že chléb svůj jíme v potu tváře své.

Říkám to proto, že minulého týdne mne přišel jeden takový anděl nižšího kůru (je to třída Exekutorů) fendovat, protože prý jsem nezaplatil nějaké daně před šesti roky. Příchod Exekutora je řádnému občanovi vhodnou příležitostí, aby se svrchovaně rozhořčil a vyložil pádně Exekutorovi své názory o státě, berních úřadech, vyděračství, sekatuře, šikanách, berním šroubu, státní správě, nepořádcích a podobných politických věcech, k čemuž připojí temné hrozby, že to tak nenechá a že s tím půjde třeba až na ministra. Nepochybuji, že Exekutor všechny tyto výklady slovo za slovem vyřídí ministru financí; ale zatím se tváří, jako by se ho vaše protesty nijak netýkaly, a chvílemi vás odbývá docela nevěcnými poznámkami, jako že daně holt se musejí zaplatit a že prý, když ho páni poslali, tak musí do toho lejstra napsat, že exekuci provedl. Jakživ jsem nepotkal člověka, který by se tvářil tak bezcitně; za trest jsem ho ani nepozval, aby si u mne sedl, ani jsem mu neřekl, aby pozdravoval svou ženu; ale když odešel, zhroutil jsem se do křesla (které ten Exekutor zrovna zabavil) a cítil jsem se jako pošlapaný záhon květin.

Zdroj: Fotobanka Pixabay

Tak vidíš, dožil ses bezúhonnosti řady let; a teď jsi poprvé fendován. Snad si člověk během let i na Exekutora zvykne, tak jako panna na mužského; ale první styk je, abych tak řekl, zničující, asi jako ztráta nevinnosti. Nyní snad budu klesat stupeň po stupni; jsem fendován, jsem žalován pro urážku na cti, mám co dělat s Advokáty a Exekutory; to je tak začátek toho, abych skončil jako doktor Uher nebo jako Dickensovi dlužníci. Bohu poručeno!

A pak se člověka zmocní spravedlivý hněv, že se na něm děje bezpráví; i běží na všeliké berní úřady a správy hájit svého práva jako Psohlavci. Tu tedy potká různé Referenty a jiné kůry, kteří vyslechnou asi tak jeho první dvě věty a pak píchají prstem do různých cifer drmolíce cosi o předpisech, odpisech, slevách, položkách, dodatečných dávkách a nedoplatcích; a tu občan, místo aby jim pádně řekl své zdrcující názory o státě, o berním úřadě, o utiskování poplatníka a podobně, říká jen “Aha” a “Tak to tedy je”, ačkoli nechápe zhola nic nežli prostý fakt, že není dlužen daně jenom za rok 21, nýbrž také za všechna další leta, což dělá dohromady strašlivé peníze.

“Tak já vám to teda zaplatím,” prohlásí nakonec, dokonale zmaten výklady Referenta, a odchází s pevným a krásným úmyslem, že sežene kdejaké peníze a zaplatí to všecko jedním rázem, aby už měl pokoj a pořádek. Pane na nebi, to bude pocit, až budu s daněmi a jour! Budu mít čisté a solidní svědomí, že jsem splnil své povinnosti; a když už jsem při tom dělání pořádku, mohl bych si také srovnat knihovnu a uklidit psací stůl a zaplatit nábytek a dát spravit vodovod a napsat odpovědi na všechny dopisy, co mám na stole, a vůbec začít jaksi nově žít…

Jenže co živ jsem nepotkal člověka, který by měl opravdu zaplaceny všechny daně. Bylo by to příliš krásné. A jsou-li takoví lidé, měli by dostat nějakou plechovou známku, která by při chůzi cinkala, aby každý viděl, že jde člověk řádný a svědomitý.

Karel Čapek, LN, 13. 3. 1927