Už je toho světla vůbec málo v tom věčném sychravém podmraku; tak málo, že není už málem poznat soumrak ani svítání; a ještě se ten trošek světla krátí, jako by se ten rok ke konci už ani nechtěl namáhat s tím, aby byly nějaké dny, – jen už to zaspat do toho Silvestra, přitáhnout peřinu k bradě a čekat, až zase začnou nové žně dnů z úrody nového roku. A vida, ona to není náhoda, že zrovna ten doklepávající měsíc prosinec, z něhož vytékají dny vyčpělé a nedostatečné jako poslední krůpěje z prázdného sudu, že tento unavený měsíc prosinec se na konci sebere k radostnému gestu Štědrého večera. I ten Mikuláš, i ten bláznivý Silvestr, to vše se účelně nahrnulo právě na ten černý a umdlený prosinec, abychom ve zdraví strávili tu agónii roku. Z čehož je patrno, že moudrý řád přírody to zařídil dobře, stvořiv ty nejsmutnější a nejkratší dny právě kolem těch zářivých svátků, nebo obráceně, umístiv ty nejpěknější svátky do toho měsíce k ukousání.
Žádné komentáře:
Okomentovat