Poslední dopisy

18. prosince 1938 

(senátoru Arnoštu Wintrovi)

Milý pane senátore,

děkuju za Váš čtenářský dopis. Člověk se čas od času přece jen dovídá, že nepíše do prázdna, a to je snad to nejlepší, co ze svého věčného škrábání má.

S upřímným pozdravem Vám oddaný

Karel Čapek

***

18. prosince 1938 

(Arnoštu Dadákovi)

Vážený a milý pane!

Děkuju za Vaše dopisy; vidím, že děláte, co můžete, – už to samo není zbytečné! Přibývá nás, už není tak zdušené ticho; a už se nemusíme bát, že i když náš národ se musí smiřovat s dočasnými nutnostmi, poníží sám sebe. To by bylo nejhorší.

S upřímným pozdravem Vám oddaný

Karel Čapek

***

Praha 18. 12. 1938

(Lidové noviny 5. 1. 1939)

Milý pane,

Děkuji za Vaše dopisy. Dostávám mnoho takových, je vidět, že naše národní svědomí nespí. Myslím, že se už nemusíme bát toho nejhoršího: že by se jednou naší generací pohrdalo.

S upřímným pozdravem Vám oddaný

Karel Čapek

***

Nedatováno 

(označeno jako poslední dopis, 

Lidové noviny 27. 12. 1938)

Milá slečno,

prosím Vás, nepřeceňujte tak divadelní kulturu. Národ se může cítit nesmrtelným jenom tehdy, když se bude cítit mravným, když bude mít své vědomé mravní poslání; na to ovšem nestačí divadlo, i když má být součinitelem toho mravního povědomí. To musí být v politice, v hospodářství, v knize a škole, denním životě, všude. A obráceně, vemte národu jeho mravnost, a berete mu i jeho nesmrtelnost. Asi Vás ta odpověď neuspokojí, ale jiná není.

Váš Karel Čapek